Jak se dotýkám krajiny, jak se krajina dotýká mě

31.08.2021

Je pozdní léto. Nasedám do auta, kam se již nikdo jiný kromě mě a výtvarných potřeb nevejde. Cestu mi komplikuje silná letní bouřka a najednou střih. Slunce se svými paprsky opírá o kůru stromů, o zoraná pole, i o dříve šťavnaté louky.

Stojím na louce, ležím na poli a svoji kůži nechávám prostupovat tou životadárnou i žita beroucí silou.

Z mé kůže se stává pergamen

Napíšu tedy dopis. Sobě, slunci, krajině? Aby byl čitelný, beru si na pomoc kaligrafický papír, přírodní pigmenty a svoji kůži. Co s jeho obsahem? Tančím celý večer, a tak mám vcelku jasno. Můj tanec se dere na papír prostřednictvím prstů.

Přelet nad krajinou na křídlech hedvábného draka

Další den mám výhodu. Mírně pofukuje a má mysl klouže po tom větříku Tak jako hedvábný drak vznášející se nad krajinou. Má mysl je lehká. Mé tělo se přidává v letu, v tanci, ve větrném víru a hraje si s tím hedvábím. Jsem s větrem i proti němu. Abych mou hru mohla sdílet s ostatními, pomůže mi hedvábí, štětec, barvy a malba sluncem, solí, či mnou.

Otisky stop a myšlenek v krajině

Pomalu se smráká. Slunce se již pomalu ukládá za obzor a já znavená tancem, těmi teplými dny a výtvarným tvořením ulehám. Otiskuji své tělo, vlasy a svoji tíhu do zorané hlíny. Aby mé otisky byly trvalé, přizvu ještě keramickou hlínu a zanedlouho horkou keramickou pec.

Tělo odpočívá a je v tichém bytí se svojí, tedy mou myslí.

Uchovám si ten okamžik

Je všude kolem, balicí papír se škrobovými barvami si dělají co potřebují, jsou všude po dvoře naší rezidence. Pardon Rezi.dance.

Chcete vidět jeho část?

Tak se podívejte do galerie pod článkem na pár okamžiků tvorby.

Sešli jsme se na cestách já a Anička Línová (Caunerová) tanečnice, při tanečně výtvarném workshopu : "Jak se dotýkám krajiny a jak se krajina dotýká mě". Sešli jsme se s milými a tvořivými lidmi, kteří přijali nabízené a propojili svůj tanec s výtvarným vyjádřením.

Sešli jsme se s tanečně výtvarnou tvorbou a milým přijetím hostitelů.

Děkuji.

Těžké dveře jihočeského statku se na nějaký čas zaklaply. Už nyní se těším, jak vezmu za jejich kliku.

Zuzana Klápšťová, z Ateliéru Šum