KRÁSA... Setkat se s ní, nechat se jí zasáhnout, doknout se jí, oddat se jí , prožít jí v sobě, v těle a pak pro to nacházet slova...

09.12.2020

Jděte do přírody, potkejte tam Krásu a zkuste se jí oddat. Co se ve vás děje? Proč se to asi děje? Co s vámi dotyk s Krásou dělá? Proč je potkávat a vnímat Krásu důležité ?... Jak může vznikat poezie?....

Setkání s krásou při toulkách podzimní přírodou v slovech, které prošli prožitky v našich tělech. 

Poetická vyjádření nás, stutentek středečních Soma Laboratoří vedených Renou Milgrom, při setkáních s Krásou...



Krása na okamžik zastaví můj dech

a pak exploduje v mé hrudi a rozlévá se

jako světlo a teplo do celého těla.

Cítím se jako na slavnosti,

osvícená, pozvnesená a obdarovaná.

                                                     Blanka L.



Vsakuju a vpíjím, vdechuju do sebe zasněženou krajinu.

Prostor ve mně se rozšiřuje

a já se rozpínám a rostu

až vzdechnu a poskočím!







Měním úhel pohledu 

a ohromí měkrása

zatají se mi dech a v příštím okamžiku

se mi hrudník zalévá teplem

rozpíná se jiskřičkami

vzdouvá se hlubokým nádechem

a vydechnu hlubokýmuvolněním.


Zastavím se ve sprše zvuků

Kapky zvoní

rozechvívají mé nitro

a stékají

teplem.

Veronika Ch.


Setkání s krásou...

Kapka na větvi, v šedi.

Zrcadlí svět vzhůru nohama.

Zatajuji dech. Né, přiznávám ho

v nejniternějším proudu do každé buňky.

Vzbouzí se cirkulace, vlna klidného pozdvižení,

rozšiřuje mne světu a svět mne.

V mlhavém tichu...

                                           Lenka S.



Vznáším se

                 Plynu 

                         Létám

                                Přibližuji se dobru

Ztrácím se

                                     Nepřestávám toužit

                                                                                                          Hanka P.


Neustále (skrytý akrostych o kráse)

Za oKnem se děje.

Neustále,bez nároku na pozoRnost

kohokoli.

Jen tak, z čiré lÁsky a radosti

Stvořitele...

Neustále - od dob Adamových.

                                                                                                                     Štěpánka S.


Červená v podzimním lese - jdete do listopadového lesa a všímejte si všeho co je červené....

Vidím ťa tak často, ako sami nezdalo...

Malé zbytky odchádzajúceho slnka, 

čo signalizujú svoju prítomnosť.

Nápadně nenápadná v šedohnedi.

Si v mojej pozornosti, skor než to viem.

Si v hnedavom listí, si v rezajících houbách...

Si v troskách starého stromu čerešne, 

ako otisk v mojom poznaní až ju zahliadnem.

Si na kôre stromu, neviditelná pred tým.

Dožívanie, ožívanie? ....V temnejúcom. 

Krehkosť v monolitosti.

                                                                      Lenka S.


Ten pravý odstín modré mezi mraky,

       pro něj stojí zato stoupnout si na špičky,

            prodloužit páteř,

                napřímit ukazováček,

                     zvednout paži.

                         A toužit.

                              Napětí od palce na noze až po koneček prstu.

                                  Tam a tady. 

                                      Dotek?

                                         Jen oči dívají se až tam.

                                             A tady?

                                                 Touha.


                                                        Tady je napětí a uvolnění.

                                                         A modrá je modrá.

                                                                                                         Helena D.


...